čarodějky se zrodily z popela dračího tak požádej dabla samotného jenž umři!kdo si to přečet tak do 5 dnů umře musela jsem to napsat jinak bych umřela do 5 dnů kdo si to přečet tak to napište do jinýho blogu nebo umřete do 5 dnů a to fakt!!!!!
Ač se po hudební stránce jedná o poměrně zajímavý kus, s doprovodným textem si autor hlavu příliš nelámal. Samozřejmě zde nehodlám rozebírat automatický kontrabas na tepelný pohon, spíše se zaměřím na, dle mého soudu, logicky neodůvodnitelné součásti veršů.
Jako příklad si můžeme vzít již samotný refrén songu, v němž se prozatím neznámému obecenstvu (nám, posluchačům, či snad někomu zcela jinému?) představuje ústřední postava písně.
"Já jsem muzikant a přicházím k vám z české země."
Sebevědomým popěvkem se hlásí k národnosti české a zároveň ve svém projevu upozorňuje na své povolání – dozvídáme se, že se jedná o hudebníka. V tuto chvíli je pro posluchače připraven zvrat vysoké úrovně důležitosti.
"My jsme muzikanti, přicházíme k vám!"
Náhle známe obecenstvo ústřední postavy a vnitřní pnutí v posluchači jemně povolí.
Po vřelém "unisono" přivítání ostatními muzikanty se obě strany směle pouští do konverzace spontánního charakteru.
Poměrně egocentrický muzikant zkusí:
"Já umím hráti!"
Skupina muzikantů se nenechává zahanbit kohoutím jedincem a pohotově reaguje:
"My umíme táky!"
Hlavní hrdina se nadále snaží ohromit:
"Á to na housličky!"
"Jak se na ně hráje?"
Myslím, že již přinejmenším tušíte, kam mířím svou kritiku. Nabízí se otázka: Umí společnost, do níž muzikant vstoupil, skutečně hráti? Nezalhali jen proto, aby nebyli nuceni pocítit potupu? A pakliže tomu tak bylo, proč se své lži i nadále nedrželi? Ať si dosadíme jakýkoli rozumný scénář, nedostane se nám logického vysvětlení počínání záhadné skupiny lidí.
Po tomto nemalém zahřátí a následném varu posluchačovy mysli však následují další potenciálně nebezpečné řádky:
"Fidli fidli, staré vidli, fidli fidli, housličky?
Fidli fidli, staré vidli, fidli fidli, housličky."
Pokud má autor v úmyslu nastavit zrcadlo sociálnímu postavení českých zemědělců, je třeba problém zakotvit do užších souvislostí či snad alespoň obehnat náznaky, "postrky". Takto zvolená alegorie mi přijde poněkud samoúčelná a nepříliš rámovaná. Polotovarnická, odbytá.
A mohl bych snadno pokračovat v obdobném trendu. Tato, ač na první poslech příjemná skladba, dále posluchači přináší pouze zklamání, frustraci a (ne)konečný žal.
Nemíním si hrát na jasnovidce, nicméně je zcela očividné, respektive ušislyšné, že autor hudby a autor textu nejsou táž osoba. A mým skromným podezřením je, že se tito dva pánové mohutně pohádali a již spolu nikdy nepromluvili. To je zřejmě také důvod, proč u písně není uváděn autor, a v digitální formě nemá ani ID3tag.
Nepochopitelná, neodůvodněná popularita však píseň provází již dlouhou řadu let:
http://www.youtube.com/watch?v=oVOSokn2JXU
Zuřivý zpěv ptáků v sluncem prosvětlených větvích okolních vrb ho spolehlivě probral. Mirek rozlepil oči, intuitivně se chopil nejbližšího kamene a vší silou ho směroval do hlučné koruny. Obvykle tento manévr protivné opeřence nadobro odežene, ne však dnes; nemálo pěvců bylo do svého intonování zabráno natolik, že kámen odvážně ignorovali. To přimělo Mirka přemýšlet. Ať už ve svém myšlenkovém proudu uvažoval správně, či naopak, uvědomil si, že jsou Velikonoce.
- Nepamatuju si, že by kdy na Velikonoce bylo hnusně. Aspoň co se týká počasí...
Ještě stále zahalen těžkou pletenou dekou se jal ze svého kartonového příbytku vstát. Při svém konání neohrabaně zakopl o krabici laciného červeného vína, jejíž obsah se nyní svobodně roztekl po asfaltu.
- Jak říkám, co se týká počasí...
Mirek sáhl do kapsy. Díra mu však dala vzpomenout na nedávný incident s vytrouseným nožem, a tak zkusil kapsu druhou. Nahmatal v ní pět mincí a vytáhl je. Napočítal pět korun, do oběda má co jíst. Moment, jsou Velikonoce.
- Dneska si rohlíky nekoupíš, kamaráde.
Zásoby neměl žádné. Zatracené Velikonoce...
Když tu se mu náhle na hladinu mysli vynořila myšlenka. Včera viděl nějaké haranty řezat větve jedné z jeho sousedek vrb; dnes už je mu jasné, k čemu jim proutí posloužilo. Kdysi byl Mirek přece, bez ironie, mistrem v pletení pomlátiček, jak jim tehdy přezdíval. Vsadil by boty – kdyby nějaké měl – na to, že by to dnes taky svedl. A za pomlácení se dostane výslužka, ne? Jen si musí dát pozor, aby ji strčil do správné kapsy…
… Jen si musí dát pozor na šílené nápady; dalo se přece čekat, že se všechny ženské budou před otevřením dívat do kukátka. Objal svou na druhý pokus upletenou pomlátičku a ještě za podvečerní kakofonie skřeků nepoučitelných ptáků a prázdného žaludku ulehl na karton.
- Jo, co se týká počasí...
nejsou nic pro mě.
Tohohle chlapíka mám rád čím dál víc. Neobyčejně vybroušené a přitom lidské, chladné a zároveň vroucí. Ale hlavně chytré a silné. Ano, pro mě rozhodně.
Kdo se o tom chce přesvědčit, a vůbec zjistit, o čem to žvatlám, tudy prosím:
http://tinyurl.com/adnlq5
(Připomínám, není pro všechny.)
Já ho žeru!
Konečně!
Jo!
Nějak jsem si zvykl neblogovat. O mou duševní exhibici se momentálně stará facebook, a tak se tady z toho zatím tak nějak přirozeně stává moje chlubírna. Dokud si neodvyknu chlubit se, blog rušit nebudu. Tedy nemám strach, že bych o něj přišel; na to mám moc velké ego uprostřed mě.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK. Život je ZVYK.
A pokračování možná někdy příště.
... a chuti mění.
Zhruba rok je odtud za mnou a na Markovu pobídku si tady roční ICQ statistiky opět zaznamenám. Marek totiž tuší, že vítězem je:
| Pořadí | Přezdívka | Znaky |
| 1. | 13_11 | 686 989 |
| 2. | Včelička | 345 728 |
| 3. | ježek | 226 677 |
| 4. | Cermix | 175 113 |
| 5. | Jaxx | 172 378 |
| 6. | Sysshock | 102 051 |
| 7. | Nightm@re | 98 564 |
| 8. | ToM | 83 028 |
| 9. | Dalighost | 81 917 |
| 10. | PsychoLass | 80 009 |
| 11. | Tom | 71 069 |
| 12. | Betynka | 53 155 |
| 13. | Nelces | 41 526 |
| 14. | Star_Rader | 38 864 |
| 15. | Tomano | 35 206 |
Souhra zvuků, jež mne rozplakala...
... a v témže okamžiku přivedla na vrchol blaha.
(Kdyby někdo měl verzi londýnského orchestru, byl bych mu nesmírně vděčen.)
... aneb jak maminka jednou zase dostala záchvat smíchu.
Čekám jen to nejlepší.
Jestlipak víte, proč byl Matýsek dnes počínaje třetí hodinou odpolední pro každého nedostupný? No ano, šel si na poštu pro GTA a to GTA až doteď hrál. A je jeho povinností konstatovat, že je to fakt BOŽÁRNA!!! Věděl, že to bude dobré, ale vážně nečekal, že to bude AŽ TAK MOC dobré! V mnohém se od předchozích dílů liší (posun určitě k lepšímu), přesto je to v silném, robustním základu pořád to staré dobré GTA (i když takhle propracované si ho člověk, který čtyřku nehrál, jen dost obtížně představí). Zkrátka jsem převelice rád, že mám konzoli. :)
A samozřejmě nesmějí chybět dokumentární fotky:
P.S.: Když se Niko napije, legračně se mu motají nohy. Sám jsem potom žasnul nad mým řidičským neuměním!
P.P.S.: Už tři hodiny chci jít spát.
Žiju život zákeřných pravidel, jejichž obsah spolu s podstatou je mi trvale a tak nehezky skryt. Kdykoliv se jim pokusím pod roušku nahlédnout, ocitám se na zmatečné cestě plné i nadšení i pláče – v nečekaných intervalech, přirozeně -, a hlavně potom zoufalou duši mám. O to více pak mrzí, když jsem fackován, nevím zač, neb ta pravidla si hrají na velkou neznámou. A že jim to jde sakrametsky dobře. Ta má jsou nelítostná, krutá, přesto věřím, že mají po světě nemálo sourozenců, ještě hnusnějších. I to nic nemění na tom, že je u sebe nechci. Stačilo by prokázat tu laskavost mým očím a odhalit se, hned by šlo všechno lépe. Oči trpí, duše napjatě pozoruje roušku. Hlava přemítá, stále dokola hledaje chyby.
A tělo zpívá smuteční balady.
Nějak jsem zapomněl, že jakkoliv je ježek roztomilý a sympatický tvor, má přece bodliny. Bodliny, které píchají!
"Because my love for you
would break my heart in two.."
Moji Motorolu MPx220?
la la la la la la la la la la la la la la
